Výlet na Qala'at Marqab
Výlet na Qala’at Marqab
O výletě na pevnost Marqab jsme uvažovaly již v loňském roce. Protože se výlet neuskutečnil kvůli nepřítomnosti některých členek spolku, využily jsme příjemného jarního počasí a vypravily se do Tartousu letos.
14.4.2010 jsme se kolem jedenácté hodiny dopoledne v Tartousu setkaly s několika krajankami žijícími v Homsu, které se k nám připojily. Uvítala nás paní Hanka Bittarová, žijící v Tartousu a přistavenm mikrobusem nás nejprve zavezla k ní domů. Mile nás překvapila nachystaným pohoštěním. Občerstvily jsme se a odjely za cílem naší cesty – Qala’at Markab. Ohromil nás svou rozlohou a potěšil krásnnou vyhlídkou na moře a pás pobřeží. Paní Věra Ocké nás seznámila s historií pevnosti od doby vzniku až po současnost. Po prohlídce hradu jsme si zajely na pozdní oběd do přímořské restaurace Wádí Al Achdar, kde jsme si odpočinuly a vyměnily zkušenosti z krajanské činnosti s našimi přítelkyněmi z Homsu. Poslední hodinu a půl v Tartousu jsme využily k procházce po nové pobřežní promenádě.
V Damašku jsme se svorně shodly na tom, že to byl příjemně a účelně strávený den.
Qala'at al-Marqab
Pevnost stojí na skalním výběžku pohoří Ansarieh ve výšce 500m nad mořem a je vzdálená od městečka Banias asi 6km. Svými 14 věžemi v pevných hradbách a mohutnou hlavní věží hradu vzbuzuje dojem obrovského korábu, který se usadil na vrcholu kopce a shlíží dolů na pobřežní rovinu, mořský břeh a hory na obzoru. Ještě dnes si návštěvník při pohledu z pevnosti na modré moře a v dálce se tyčící hřbety hor v nafialovělém oparu připadá jako kdyby stál před obrovským úchvatným obrazem.
Přijíždíme z Baniasu cestou plnou serpentin mezi olivovníky a kvetoucími granátovámi jablky. Pevnost postavená z černého čediče nechá vyniknout půvab zahrad. Od pradávna se zde, na nejužším místě pobřeží, nacházelo místo pro ostrahu. Dokumentuje to i význam jména Marqab, což ve staré arabštině znamená „hlídka“. První pevnost zde vystavěli arabové v 10.století, a v době křižáckých válek se zde opevnili Rytíři z Hopitalu. Pevnost byla znovu obehnána hradbami a stala se na svou dobu nedobytnou. Zbytky obrovských sálů, nádrže na vodu, konírny, kostel…svědčí o významu pevnosti
Marqab byl poslední křižáckou pevností, která vzdorovala muslimským bojovníkům a po obléhání v roce 1285 byla dobyta i ona – hradby byly zničeny podminováním. Statečnost obhájců ocenil i velitel obléhajících – sultán Kalaoun a dovolil zbylým vojákům a obyvatelům hradu odejít. Svědčí o tom vytesaný arabský nápis na jedné z věží.
O pevnosti nám zanechal zajímavý zápis cestovatel Wilbrand z Oldenburgu z roku 1212:
„Je to rozsáhlý pevný hrad, obklopený dvojitými hradbami zpevněnými několika věžemi. Tyčí se na vysoké hoře. Patří Hopitalu a je nejsilnější obranou země. Tvoří protiklad hradu Starého z hory (to znamená velitele Assassínů) a hradu sultána v Alepu. Jak velký je jeho vliv svědčí i to, že mu tito tyrani vyplácejí roční poplatek 2000 marek. Každou noc jsou zde na hlídce 4 rytíři a 28 vojáků. Kromě posádky hradu je zde ubytováno dalších tisíc osob. Nashromážděné zásoby mohou překonat pětileté obléhání.“
Sultán Kalaoun si byl vědom významné polohy pevnosti, dal ji opravit a umístil v ní také významnou vojenskou posádku. Pevnost sloužila vojákům až do 19,století, kdy byla část přeměněna na vězení a o údržbu se už nikdo nestaral.